Něco na té kráse je

Už dávno mi vrtalo hlavou co se tak všichni ženou za krásou. Utrácejí celá jmění za krásné sochy, obrazy, domy a zahrady.  Touží po krásných ženách.

Hodní nebo zlí, drsňáci i zabijáci, všichni mají podivnou slabost pro krásu. V čem přesně je to krásné lepší. V čem je ta přidaná hodnota krásy?

Po letech teoretických studií a pár praktických pokusech mimo oblast hmotných statků jsem se rozhodl, hlavně z ekonomických důvodů, vydat tou nejtěžší cestou. Zkusit tu krásu vytvořit. Od začátku mi bylo jasné, že na to sám nemám. Proto jsem se  rozhodl zapojit síly mocnější.

Zahrada je z větší části dílo přírody.  Jen trochu naznačit, kde se to má vlastně přihodit. A  pár tisíc hodin s lopatou a kolečkem. Pak už jen  trochu času pro přírodu a velký experiment může začít.

Tak na sebe každé ráno při snídani nechávám tu krásu působit. V zimě

i v létě.. Musím přiznat, že v tom pořád nemám docela jasno.

Ale vážně na té kráse něco je.  Nevím proč, ale cítím se s ní mnohem líp. A dokonce mám pocit, že se děje něco víc. Jakoby se otevřela nějaká brána do světa krásy a ta kráse teď proudila sem a měnila svět k lepšímu.