Zeman je prvním prezidentem po roce 89, který na Hrad vrátil nepokrytou rétoriku třídního boje. Jeho mluvčí Ovčáček se v roli politruka vypracoval k absurdní dokonalosti.
Při boji o Hrad zvolil Zeman jako hlavní sílu nenávist a přizval si na pomoc temný přízrak naší minulosti, kostlivce ze Sudet. Tenhle démon zařídil vítězný rozdíl ve finále minulé prezidentské volby.
Řeči o spojování byly pohřbeny s prvním dnem výkonu prezidentské funkce. Nerozdělená společnost je špatné prostředí pro cestu pomsty, která Zemana přivedla na Hrad.
Příkopy začal vykopávat hned. Začal formulovat třídního nepřítele. Vysokoškolští pedagogové, umělci, studenti.. místo termínu buržoazie přišel nový "Pražská kavárna". Ovčáček denně u zrcadla piluje co nejopovržlivější možnou výslovnost tohoto slovního spojení v jeho novém významu. A trénink úročí v každém svém proslovu, žádné prohlášení, žádný rozhovor se neobjede bez vymezení se ke "Kavárně".
Kdokoliv jednou vysloví názor, který nesouzní s ideologií Hradu nebo jakkoliv zpochybní velikost prezidenta, je okamžitě zařazen do "Kavárny" a vyloučen ze všech společenských akcí organizovaných Hradem. Důslednost v rozdělování osobností na ty "kavárenské" a ostatní je nevídaná.
Dříve zarytý evropský federalista Zeman udělal úkrok bokem k bývalým spojencům v komunistické internacionále, Rusko a Čína jsou naše staronová budoucnost. Nemá to lehké, kde dnes hledat pochopení pro jeho třídní boj.
Díky vyvolání starých démonů získal jistou moc, ale pohled na něj napovídá, jak moc velkou cenu za to platí. Jeho čas na pomstu se krátí, stihne ji dokonat?
