Snaha eliminovat příliš úspěšného Babiše z politiky sjednocuje českou politickou scénu z leva doprava. Společný nepřítel opět zafungoval a ve sněmovně znovu po letech zavládla jednotná fronta politických stran.
Toto spojení tradičních politických stran proti jediné má však nečekaný efekt, sjednocuje a posiluje také voliče hnutí ANO.
Nebudu zde vypisovat důvody proč Babiš nepatří do vrcholné politiky. To za mě neustále činí mnoho jiných. Faktem je, že stojí ve střetu zájmů, a to, dle kritiků, podstatně větším než politik, který se musí celoživotně zabezpečit svou aktivitou v politice, do které vstoupí bez prostředků a je na ní zcela závislý. Vždyť i chudák dnešní premiér musel překonat vlastní hrdost a k největší investici života, pořízení svého bydlení, zneužít nezdaněné poslanecké náhrady.
Jo běžný politik tvrdý chleba má a musí se nějak otáčet, aby uživil sebe i rodinu. A za střet zájmů určitě nemůže být považováno, když si sám schvaluje výši vlastní mzdy, výši daní nebo odvodů či penze. Příjmy běžného poslance ze 100% ovlivňuje on sám svým hlasováním ve sněmovně, ale vážný střet zájmů to zcela jistě není.
Nebezpečný střet zájmů začíná až tam, kde člověk nezávislý na příjmech z politiky, do ní začíná vstupovat. Nebezpečnější než malý politik schovaný se svými kšeftíky ve stínu svých stranických kumpánů je přece ten všem na očích pod ostřížím zrakem tisku i opozice.
Když se řeší placení daní, jde o procenta z příjmů, 15% může být stejně tak tisícovka jako milion a mluví se o rovné dani. Když jde o střet zájmů najednou se pohled mění. Politik, který svou aktivitou v politice ovlivňuje 100% svých příjmů ve střetu zájmů není, politik, který svou aktivitou v politice ovlivňuje pár procent svých příjmů, je v obrovském střetu zájmů. Najednou vůbec nejde o procenta, ale o absolutní částky. Vysoké přiznané příjmy jsou tady zcela nepřípustné.
Po pravdě jsem byl velice skeptický k tomu, že Babiš vstoupil do politiky. A stále tvrdím, že systémově je to zcela špatně, byznysmen má dělat byznys a charitu, ne politiku.
Nicméně je opravdu těžké nevidět, že jako ministr financí funguje velice dobře, obrovský kontrast k té řadě politických ministrů za odměnu, trafik za zásluhy o stranu.
A ještě těžší je nevidět jak obrovskou paniku to způsobuje v řadách "tradičních" stran napříč celým politickým spektrem. Je to jako chyba v Matrixu, najednou všichni svorně, jak naklonovaní agenti Smithové pracují na jediném úkolu, zničit Babiše, nebo alespoň, zakázat mu přítomnost v politice.
Hraní si na ideologie, programy, politický marketing a práce s cílovými skupinami, to vše je najednou až na druhém místě. Nejdřív je nutno opravit Matrix, pak teprve se pojede dál. V českém politickém Matrixu je vyhlášen výjimečný stav.
Proč se zamýšlet nad tím co se dělá špatně, snazší je prostě zničit cizí úspěch. Odvádět sám lepší práci je asi to poslední, co by mohlo tradiční strany napadnout. Ono vůbec slovo "práce" už je asi pro ně příliš abstraktní pojem. Už je tu celá generace politiků skutečnou prací nepoznamenaných.
Máme takovou tradici fandit těm, kdo stojí proti přesile. Je to logické, sami jsme v té roli po celou naši historii. Je těžké se tomu ubránit. Opravdu poprvé vážně přemýšlím, že ten hlas Babišovi příště hodím taky. Navzdory všem rizikům. Jistota neúspěchu s volbou tradičních stran dnes rizikům zatraceně přeje.
