Ta nízká karma mých článků mě vážně štve. Přitom jsou tak skvělé, ty ohňostroje skvělých nápadů, ty bravurní obraty! Tohle přece musí každý ocenit! A zase nic, ticho, chlad, hluboký nezájem.
Čtu to ještě jednou, podruhé, potřetí.. To se mi přece tak povedlo! Ale zase nic. Ticho po pěšině.
Stín pochybnosti se pomalu vkrádá. Třeba jsem autista žijící ve svém světě zcela odděleném od reality a chybí mi empatie, jsem neschopen porozumět jiným lidem.
Hmm, to bude ono. Teď si vzpomínám jak na mě žena několik minut mluvila a já poslouchal, každému slovu jsem rozuměl, ale celé ty věty mi nedávaly vůbec žádný smysl. Je to tak. Jsem prostě izolován od světa kolem.
Hmm hmm, jenže teď si zase vzpomínám na tradiční filozofování s kamarády nad půllitrem nebo ve sklípku u vínka. To hluboké souznění myšlenek, často i beze slov, ty pohledy plné porozumění a empatie. To přece nemůže být jen moje vlastní projekce! Vážně nevím, jsem úplně zmaten.
Navíc se živím jako konzultant, radím klientům a ti mi platí za to, že řeším jejich problémy. Proč by mi platili, kdybych místo jejich problémů řešil jen ty svoje.
Hmm hmm hmm! Sakryš!! Už to mám!!! Teď mi to docvaklo. Oni mi neplatí za žádné eskapády myšlenek, nepoplácávají mě po ramenou jak jsem dobrej.
Oni mi prostě zaplatí za to, když vyřeším, co je pálí. Zajímají je jejich problémy, ne ty moje.
Jestli ono to nebude úplně stejné s psaním, dokud vítězí vlastní ego, tak karma článku prostě prohrává, nikdo jiný na mé ego není zvědavý.
Budu nad tím muset přemýšlet, ale nedělám si velké iluze, ego je hrozná potvora.
