Sobotkova levicová mobilizace v očekávání hrozícího volebního debaklu znovuobjevila zapomenuté Špidlovy zdroje. Na druhé straně kopce se pravicová kára mizérie odevzdaně sune dolů tažená jedním kulhavým oslem jménem AntiBabiš.
Světu navzdory se pan Sobotka vrací s programem hodným snad jen kolegyně soudružky Marxové Engelsové. Strach z toho, že by, nedej bože, jednou sám musel přiložit ruku k dílu a začít vytvářet hodnoty, které dosud jen přerozděloval, ho přiměl sáhnout znovu po klasické literatuře z historie lidských omylů.
Je opravdu pozoruhodné, kolikrát už bylo praktickým pokusem dokázáno, že pouhým dělením nelze zvyšovat bohatství státu, natož toho dosáhnout důsledným trestáním poctivých tvůrců hodnot. A přesto se znovu nalezne chytrák, který chce s tímto programem vyhrát volby.
Ne snad, že by tomu sám věřil, ale voliči tomu vábení přece odolat nemohou.
Na jednu stranu je to vskutku neuvěřitelná pomýlenost, na druhou stranu taky obrovská příležitost pro obrození dnes malomocné pravice brodící se zoufalstvím v marné touze najít smysl své existence.
Kdy, když ne teď, mají pozvednout prapor svobody tvoření a zabránit zkáze levicového moru destrukce všeho prosperujícího? Kdy, když ne teď, se mohou vrátit k podstatě pravicové politiky?
Namísto toho s černou páskou přes oči, jede se dál, s programem AntiBabiš levice s pravicí v jednom šiku. Občas si lehce okopnout kotník, ale jinak pevně a s jistotou na cestě do zapomnění.
Nad horizontem vychází nové hvězdy, Babiš s Robejškem se spokojeně tetelí. Mají proč.
