Hrozba přímé demokracie

Náš stávající politický systém nefunguje. Čtyřletý cyklus obměny očistu nepřináší. Naopak míra zasvinění roste.

Nabízí se tak snadná řešení a šikovní populisté už je křičí do světa. Volají po přímé demokracii. Ohlídejte si svého politika. Odvolejte ho, když nemoudře rozhoduje. Pořiďte si svého politika na baterky. Lze ho vypnout, když není hodný.

Paráda? Těžko uvěřitelný omyl.

Myšlenka zastupitelské demokracie spočívá v tom vybrat někoho v jehož úsudek věříme. Někoho, kdo už něco zažil a ví, že první nápad nemusí být ten nejlepší. Dnešní rozhodnutí přinesou výsledky až po čase. Ne hned. Dobře se rozhodnout znamená odolat svodům okamžitých výhod a hledět do budoucna.

V dávných dobách se volila rada starších. Jejich rozhodnutí byla často bolestná, ale nakonec se vyplatila. Pro dobré rozhodnutí nestačí chytrost. Je třeba moudrost. Ta přichází až s věkem a zkušenostmi. Tedy může přijít, nemusí. Je to bez záruky.

Není cílem, aby každé rozhodnutí politika bylo populární, cílem je, aby bylo dobré. Kvalitu rozhodnutí ukáže až čas. Odvolat politika po každém nepopulárním rozhodnutí je zaručená cesta do pekel. Problémem politiků je nedostatek odpovědnosti. Ten se nedá odstranit tím, že se jim i ten poslední zbytek odpovědnosti vezme.  Politik pod online dohledem lidu je jen hlasovací stroj.

Výborně. To přece chceme. Rozhodovat přímo! Jistě? Takže absolutně anonymní hlasování s totálně nulovou odpovědností má vyřešit nedostatek odpovědnosti politiků?  Směšné, úplně komické, až na to, že tomuhle se dnes opravdu věří.

Nejdřív bych odhlasoval úplné zrušení daní.. tedy kromě bohatých, samozřejmě. Ti na to mají. 98. procentní daň na bohaté a všichni se budou mít skvěle, to je jasný. Pak už bude dobře. A když ne, my už ty viníky najdeme a tvrdě potrestáme. Bez trestu smrti to nepůjde to je jisté. Spravedlnost přece není slepá.